Skip to content

Standard Reader

PHỞznámky

PHỞznámky

Česko-vietnamské poznámky o jazyce, identitě, internetu a všem, co se nevejde do jedné misky.

10Readers

105Posts

yesterdayLast active

Přátelství není koaliční smlouva

Nesouhlasím s tebou. Neznamená to, že tě nenávidím. A pokud musí každý vztah projít testem názorové loajality, možná máme s přátelstvím trochu jiný problém.

Stát chce víc dětí. Účet posílá ženám.

Budoucí daňoví poplatníci jsou národní zájem. Lidé, kteří je mají porodit a vychovat, si ale pořád mají hlavně nějak poradit.

Jakmile to umíš, začne to být tvoje práce

O laskavostech, které se bez domluvy mění v povinnosti.

Nemusí to být dobré, aby mě to bavilo

O kulturním fastfoodu, dobrém vkusu a věcech, které nepotřebují obhájce.

Kdo rozhoduje, které příběhy se dostanou do češtiny?

O knihách, které se k nám dostanou, těch, které zůstanou nepřeložené, a o tom, jak úzký výběr příběhů utváří naši představu o literatuře celých zemí.

Aplikace mě nemá ráda. Jen o mně hodně ví.

Software se naučil mluvit naším jazykem, pamatovat si naše preference a reagovat tak osobně, že občas zapomínáme, jaký druh „paměti“ vlastně sledujeme.

Kolik stojí místo, kde vám nikdo nic neprodává?

O knihách, lavičkách a chvílích, které nemusíme ospravedlnit nákupem.

Telefon už není osobní věc. Je to malý úřad.

O tom, proč vybitý telefon dnes znamená trochu víc než jen to, že se nikomu nedovolám.

Paní magistro?

O tom, proč u nás pořád tak rádi nosíme vzdělání před jménem, zatímco jinde se hierarchie zapisuje úplně jinam.

Internet mě vychoval. Teď před ním zavírám dveře.

Poznámka o generaci, která sledovala, jak se internet postupně dostává všude, a teď zjišťuje, že samotné propojení ještě neznamená blízkost.

Československo jsem nezažila

A právě proto mě zajímá jeho konec.

Člověk je příšerná osobní značka

O samotě, lidech, kteří se dobře vejdou do bio, a věcech, které možná nemusíme proměnit v součást své identity.